2014 - 2015 Malé ohlédnutí
Ohlédnutí za rokem 2014.
Sbor v roce 2014 absolvoval třináct veřejných vystoupení různého zaměření a náročnosti, tři z nich však byla soutěžní. První pololetí roku se tedy neslo ve znamení studia repertoáru pro vrchol jarní sezóny, který představovala jednak účast na dvou soutěžních festivalech, jednak koncerty v Divadle u Hasičů a Českém muzeu hudby v Praze.
V dubnu byla Rosa přizvána k realizaci zajímavého projektu v Divadle u Hasičů, kde byla v premieře provedena hudební freska pro sbor, orchestr a recitaci Sedm smrtelných hříchů Václava Kozla, v interpretaci All Stars Big Bandu Václava Kozla a pod jeho vedením, mluvené pasáže přednesl Alfréd Strejček. Účinkování s výsostnými profesionály představovalo pro amatérský sbor nezapomenutelnou zkušenost a ten v konfrontaci s dominantní žesťovou sekcí big bandu obstál se ctí. Vskutku zážitkem pro sbor bylo též provedení několika skladeb od Václava Adama Michny spolu se spoluúčinkujícím Sdružením hlubokých žesťů České filharmonie. Vystoupení Rosy po boku All Stars Big Bandu Václava Kozla nebylo první vzájemnou spoluprací, a doufejme, že ani poslední.
V červnu pak následovaly dvě významné akce. První byl tzv. jarní koncert v Českém muzeu hudby (11. 6.), který ve čtyřech tematických blocích repertoárově obsáhl vokální skladby jak duchovní, tak světské, s časovým zastoupením od renesance po 20. století, a na kterém se kromě sboru uplatnili v sólových partech Petra Popelková (soprán), Ondřej Valenta a Radek Šalša (klavír). Těžiště koncertu spočívalo v provedení Moravských dvojzpěvů A. Dvořáka v úpravě L. Janáčka, ve výběru z Biblických písní A. Dvořáka (sólo Petra Popelková) a části mše Missa Festiva od současného amerického autora Johna Leavitta. Druhou červnovou akcí byla účast na soutěžním sborovém festivalu duchovní hudby Musica Sacra, konaném na zámku Kozel (13. – 14. 6.), kde byly interpretovány skladby různých autorů od renesance po 20. století (Tomás Luis de Victoria, Dmitrij Stěpanovič Bortňanskij, Mikola Leontovyč, Václav Ptáček a Antonín Tučapský) a kde získala Rosa umístění ve stříbrném pásmu.
Počátkem prázdnin se Rosa zúčastnila náročné soutěžní akce – Mezinárodního festivalu akademických sborů (IFAS, 4. – 9. 7. 2014), který se pravidelně koná v Pardubicích. Tento v pořadí již 23. ročník měl – podobně jako ročníky minulé – tradičně reprezentativní zastoupení sborů z ČR, Ruské federace, Řecka a Srbska, tedy ze zemí se silnou tradicí sborového umění, ale soutěže se zúčastnily i sbory z Izraele, Kolumbie a Indie. Podle propozic soutěže je vypsáno 8 kategorií, sbory se mohou účastnit zároveň několika kategorií. Rosa zvolila účast v kategorii skladby jednoho stylu artificiální hudby (volba padla na čtyři skladby duchovního obsahu, s výjimkou jedné z oblasti tzv. staré hudby) a v kategorii soutěž o Cenu Bohuslava Martinů, kde podmínkou byla interpretace alespoň jedné skladby B. Martinů. V tomto případě dirigent zvolil známou a efektní skladbu Chceme, my se chceme z cyklu České madrigaly, č. 6. V konkurenci dalších pěti sborů v kategorii skladby jednoho stylu Rosa získala stříbrné umístění, v kategorii ceny B. Martinů se utkalo celkem 7 sborů a zde se Rosa umístila v bronzovém pásmu.
Po prázdninové přestávce se příprava zaměřila na zimní vystoupení, spjatá zejména s vánočním programem. Ve znamení adventu se nesl koncert v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském nám. (29. 11., pořádala agentura Maribu), kde dalším účinkujícím tělesem byl italský smíšený pěvecký sbor. Barokní chrámový prostor nechal vyznít půvabným koledám a vánočním zpěvům v úpravě Jaroslava Krčka, stejně tak jako Palestrinovu O Bone Jesu, Youngovu Alleluia a mnoha dalším skladbám. V podobném duchu byl laděn i koncert v Českém muzeu hudby (16. 12.), obohacený o Brixiho Pastores loquebantur, Franckovo Panis Angelicus a Dvořákovo Ave Maria. Vynikající akustika zdejšího sálu je pro komorní – tedy početně limitovaný – sbor natolik příznivá, že se do těchto prostor Rosa opakovaně a ráda vrací. Další vystoupení již byla věnována Rybově České mši vánoční ve spolupráci se Symfonickým orchestrem a pěveckým sborem ČVUT. Tradičně se velkému zájmu publika těšilo její provedení v Betlémské kapli (9. 12.) a v Sokolovně v Roztokách (21. 12.). Výčet by nebyl úplný bez zmínky o drobnějších vystoupeních, jakými bylo např. zpívání při příležitost rozsvěcení vánočního stromu v Roztokách (30. 11.), provedení Rybovy mše s malým nástrojovým obsazením v sále Evangelické církve metodistické v Praze 2 (11. 12.) či adventní koncert v Lidovém domě v Nučicích (20. 12.).
ROSA v roce 2015
Po koncertní smršti závěru roku 2014 zahájila Rosa svou veřejnou pěveckou činnost vystoupením 26. 4. 2015 v příjemných prostorách roztockého zámku, s programem předznamenávajícím pozdější vystoupení v Českém muzeu hudby v Praze (24. 6.). Repertoár tvořil průřez mnoha obdobími a styly, většího zastoupení se tentokrát dostalo úpravám lidových písní (Z. Lukáš, P. Eben), v závěru pak zazněly skladby pro Rosu méně typické, a to slavná Nella Fantasia od E. Morricone a Ecce homo (Mr. Bean theme) od H. Goodalla. V mezičase se odehrálo ještě menší vystoupení v Roztokách, jež bylo součástí kulturního programu Středočeského muzea u příležitosti znovuotevření ateliéru malířky a grafičky Zdenky Braunerové (13. 6.). Zpívání v areálu muzea se z prostorových a organizačních důvodů odehrávalo pod širým nebem, což mnohdy přináší účinkujícím různá úskalí. Nejinak tomu bylo i onoho červnového dne, kdy se letní vedro přeměnilo v bouřku a Rosa dozpívala za prudkého lijáku. Dlužno dodat, že nejvíc zmáčený byl statečně dirigující Radek Šalša…
Po prázdninách se na zámku v Roztokách uskutečnilo společné vystoupení Rosy s britským ansámblem Sheldon Singers (22. 9.), jež bylo zajímavé zejména konfrontací interpretačních dovedností dvou podobně orientovaných komorních těles. Zatímco britský sbor se zaměřil s výjimkou několika částí z Vivaldiho mešního ordinaria Gloria in excelsis Deo na podání skladeb několika – pro nás málo známých – anglických autorů různých hudebních epoch, Rosa přednesla kratší a svižnější mezinárodní průřez sahající od Orlanda di Lassa po Petra Ebena, a nutno zkonstatovat, že si vůbec nevedla špatně. Milým završením tohoto setkání byl i následný neformální raut, který se stal příležitostí jak pro výměnu informací o sborovém zpěvu v Anglii a v Čechách, tak pro spontánní společné zapění v závěru večera.
Konec roku se pak, jako již tradičně, nesl v duchu nadcházejících Vánoc. S počátkem adventu se Rosa účastnila malé slavnosti spjaté s rozsvěcením vánočního stromu na roztockém náměstí (29. 11.), kdy za velkého zájmu místních předvedla oblíbené pásmo koled v úpravě Karla Steckera. V rámci spolupráce se Symfonickým orchestrem ČVUT (umělecký vedoucí sboru Radek Šalša je zároveň dirigentem a uměleckým vedoucím tohoto orchestru) následovala postupně tři vystoupení, z nichž zejména Rybova mše v Betlémské kapli (8. 12.) a o něco později v roztocké Sokolovně se odehrály ve zcela vyprodaných sálech. V předvánoční atmosféře se odvíjel i víkend v polovině prosince, kdy Rosa vystoupila jednak v rámci mezinárodních Adventních zpěvů v Praze pořádaných již po sedmnácté agenturou Maribu (Lichtenštejnský palác, sál B. Martinů), jednak o Adventní neděli ve Středočeském muzeu v Roztokách. Příjemnou akcí, jíž vyvrcholila zimní sezóna sboru, byl samostatný koncert v Muzeu české hudby (15. 12.), kde za dirigentským pultíkem stanula pro změnu Kristina Šalšová. Jeho program byl tvořen převážně barokním a klasicistním repertoárem (Vivaldi, Händel, Brixi, Mozart), doplněným o přesahy do jiných slohových období (Hans Leo Hassler, Karel Stecker, Ivan Eröd aj.).
